Budoucnost Tyrolska po zeleném údělu

Moje dcera žije ve vsi Fieberbrunn v rakouské spolkové zemi Tyrolsko. Odstěhovala se tam za námi, protože jsme tam už několik let provozovali cosi jako pension s apartmány k pronájmu turistům. V době covidové jsme ale náš dům prodali a odstěhovali se do Karibiku. S dcerou i vnoučaty jsme v téměř každodenním styku a dcera nás informuje o tom, jak se to ve vsi dál vyvíjí. A to mě vede k zamyšlení, jak to asi budu za těch pár let, až dolehne zelený úděl plnou vahou na Evropany.

Totiž, jak už dnes víme, za 12 let má v Evropě odzvonit normálním autům. Sice nás politici ujišťují, že přeci JEN nebude možné přihlašovat nová auta se spalovacími motory. Ale je zřejmé, že to nebude zelené buržoasii stačit. Jakpak to přeci, že by si lidé do nekonečna opravovali ty své smrdící miláčky a tím by dále přispívali ke konci života na planetě Zemi. A řešení tu je. Nedávno ho nastínila jedna zelená aktivistka z Německa: spalovací auta se stanou jen zdrojem zábavy. A každá sranda přeci něco stojí. Tak co by litr byť třeba i ekologického E-Fuel nestálo 5 nebo 10 euro? Ano, co by ne? Všude se přeci dostaneme elektroauty.

Mám zkušenost. Asi před 8 lety jsem si pohrával rovněž s myšlenkou, že bych si koupil Teslu. Proto jsem byl rád, když k nám přijel z Holandska (vím, že je to správně Nizozemsko) pravidelný host jeho novou Teslou. Po pár dnech jsem se s ním dal do řeči a ptal se, jak je spokojen. Řekl, že při zachování stejného komfortu cestování ujede na jedno nabytí v zimě kolem 200 kilometrů. Problémem ovšem bylo to, že to k nám měl nějakých 1 100. Proto tedy jel mnohem pomaleji a rodina halt seděla v autě v bundách. Ale ani to nepomohlo a museli cestou k nám 2x přenocovat, a to samé je čeká cestou zpátky. Takže z týdenního lyžování se nakonec stal výlet na dní 11. Následující rok už přijel v nove naftové Audině. Teslu prý používá manželka na nákupy, ale on, co by cesťák prodávající všemožná kuličková ložiska po celé Evropě, by si s Teslou nevydělal na živobytí, o dovolené ani nemluvit.

Jsem sice obávaný optimista, ale nedovedu si představit, že by se během 12 let podařila dotáhnout do masové sériové výroby nějaká technologie, kterou nyní ještě nikdo nezná. Dvanáct let uteče jako voda, a, pokud mohu parafrázovat klasika, provoz spalovacích motorů bude v Evropě přepychem horních deseti tisíc a pro zbytek jen předmětem vášnivých debat v anarchistických kroužcích. Jak se tedy dostanou turisté na lyže?

Tyrolsko před covidem uvítalo za zimu přes 6,2 mil. turistů. Covid uvrhl Tyrolsko sice o 20 let zpět (jak v počtu hostů, tak v počtu lůžek), ale velice rádo by se dostalo zpět na předcovidové hodnoty. Ze zkušenosti vím, že zcela vyprodáno bylo vždy celý únor a turnusy se střídaly v sobotu. Tyrolsko disponuje téměř 340 tisíci lůžky. Jak tam ale těch 340 tisíc lidí najednou dopravit, pokud nebude k disposici auto (otázkou je, jak daleko dojedou v té době autobusy)? Hlavní proud by byl samozřejmě z Německa a Holandska. Asi to bude vypadat tak, že se celá rodina někde v Rijpwetering dopraví elektroautem na nádraží a nasedne do lokálky jedoucí do Leidenu, kde nasedne na rychlík. Dnes by tedy přestupoval celkem 8x, ale doufejme, že se to do té doby zlepší. Rychlík by rodinu dovezl třeba až do Wörglu. Tam by se nashromáždilo v jeden okamžik nějakých 47 000 hostů (zhruba trojnásobek počtu obyvatel tohoto městečka), kteří by na malém nádražíčku čekali na rozvoz lokálkou po okrese Kitzbühel. Pokud k nim připočítáme hosty vracející se, pak se dostaneme na podobnou kapacitu, jakou odbaví průměrně Hlavní nádraží v Praze s 23 kolejemi. Nadražíčko Wörgel má však jen jednu kolej od Mnichova, druhou na Mnichov, a jednu kolej na Kitzbühel a druhou od Kitzbühelu. Pokud by se i toto podařilo zdolat, zbývá už jen dopravit naší rijpweteringskou rodinu dopravit ze zastávky Fieberbrunn do cíle jejich ubytování. Na zastávce by vystoupilo nějakých 5,5 tisíc hostů a ty už rozdistribuuje zhruba stovka autobusů. Problémem ovšem je, že by fronta autobusů sahala od zastávky až do centra, čímž by doprava zcela zkolabovala.

Dá se ale i letět letadlem, ne? To sice ano, ale tím pádem by se musela obě přilehlá letiště, tedy Innsbruck a Salcburk rozšířit na velikost největšího letiště světa v americké Atlantě.

Co tím chci vlastně říci: V případě onoho zeleného údělu zapomeňte na lyžování v Alpách. Věřím i tomu, že by leckdo s výhledem na lyžovačku, apres ski bary atd. byl ochoten podstoupit štrapáci několika desítek hodin cestování, ale logisticky to není realizovatelné. (Bylo by zapotřebí například 409 nejmodernějších souprav ICE, což by představovalo délku 142 kilometrů, což je pomalu stejná vzdálenost jako z Mnichova do Innsbrucku.)

Takže lyžovačka nebude, což zase potěší naše zelené buržoa,neboť se nebude muset ani uměle zasněžovat – což tedy sice ničemu nepomůže, ale nic nepotěší víc než zkažená radost druhému. Tyrolsko se propadne mezi nejchudší regiony Evropy, neboť krom údolí řeky Innu se tam nic jiného, než krávy pěstovat nedá. A místo turistům se tam bude o to více dařit vlkům a medvědům, jejichž rozšíření ve volné přírodě si zelená buržoasie přeje. A tak bych měl možná další rozvojový plán pro Tyrolsko. Někde u Kufsteinu bych postavil pár set metrů vysokou přehradu a celé Tyrolsko bych nechal zatopit. Vyrobená čistá energie by se pak dala draho prodávat Němcům, pokud by zrovna nefoukalo ani nesvítilo. Tak by mohla vypadat nová tyrolská budoucnost.